V těchto dnech si připomínáme destileté výročí od ničivých povnodní v červnu 2013. Počasí počátkem června před deseti lety bylo zcela odlišné od toho, než jaké zažíváme letos.

Příčinou ničivých zápav před deseti lety byla hluboká tlaková níže, která na přelomu května a června setrvávala v prostoru střední Evropy. Ve dnech 29. května až 3. června 2013 spadlo na velké části Čech mezi 50 až 150 milimetry deště, zejména na Šumavě a na pomezí středních a jižních Čech spadlo v tomto krátkém období až kolem 200 milimetrů. Do oblasti s nejintenzivnějšími dešti spadalo i naše hlavní město.

Nejvíce zsažena byla proto povodí Vltavy a jejích přítoků (Otava, Lužnice, Berounka) a také Labe a jeho přítoků (Ohře, Bílina, Cidlina, Úpa).

Příčinou tak silných záplav, které jistě máme mnozí z nás ještě v živé paměti, byl souběh několika událostí. Mimo velmi vydatné deště na přelomu května a června významnou měrou přispělo také to, že předchozí jarní měsíce byly všechny relativně vlhké, podmračené a chladné (velmi deštivý byl zejména květen) a předchozí zimní sezona 2012/2013 byla velmi bohatá na sníh. Díky studenému březnu a první polovině dubna se ve středních a horských polohách sníh akumuloval až pozdě do jara. Půda i vodní toky tak byly plně nasycené a jakýkoliv déšť se projevil zvýšením průtoků. Zajímavostí je, že po mimořádně deštivém květnu a červnu přišel naopak velmi suchý červenec, následoval srážkově průměrný srpen.

Jak vidno, počasí se opravdu mění každým rokem. Právě v tyto dny před deseti lety by nám realita nekonečné šňůry jasných, slunečných dnů, které zažíváme letos, připadala jako zjevení. Připomeňme, že začátkem června 2013 nejen že přetrvávalo zataženo s vydatným deštěm, teploty navíc tehdy odpovídaly spíše konci března a dokonce i v nížinách někde vůbec nepřekračovaly 10 stupňů!