O nevýrazném tlakovém poli nad určitou oblastí hovoříme v případě, že zde v atmosféře přetrvávají jen velmi malé tlakové rozdíly. Chybí výraznější oblast nižšího nebo naopak vyššího tlaku. Tím pádem chybí také převládající proudění, které by určovalo, jestli bude panovat studené, nebo teplé počasí. V nevýrazném tlakovém poli se tak průběh teplot odvíjí jen od radiační bilance v daném období ("kolik tepla dorazí od slunce").

Protože však v období letního půlroku, kdy je radiační bilance na severní polokouli kladná, bývají rozdíly v teplotách, slunečním svitu, a tím pádem i tlaku vzduchu výrazně menší, podstatně častěji se s nevýrazným tlakovým polem setkáváme právě v teplých měsících.

Pokud se nad Českem rozprostírá nevýrazné tlakové pole, znamená to tedy velice vyrovnané teploty, většinou blízko dlouhodobých průměrů pro dané období. V květnu, kdy výška slunce nad obzorem ještě den za dnem stoupá a teploty se směrem k létu pomalu zvyšují, trvá při delším období nadvlády nevýrazného tlakového pole tendence k pozvolnému zvyšování denních teplot.

Z hlediska oblačnosti a srážek je pro nevýrazné tlakové pole v letním půlroce typický denní chod oblačnosti, kdy noční, ranní a dopolední hodiny bývají obvykle jasné nebo skoro jasné, v odpoledních hodinách však dochází k tvorbě bohaté kupovité oblačnosti, v případě zvýšené vlhkosti vzduchu také k tvorbě přeháněk a bouřek. Přeháněk a bouřek přibývá jak s vlhkostí, tak i se zvyšující se teplotou (roste instabilita atmosféry) vzduchové hmoty v nevýrazném tlakovém poli.

Protože v nevýrazném tlakovém poli chybí výraznější proudění, vznikající přeháňky a bouřky se obvykle pohybují jen velmi pomalu, a mají tak potenciál přinášet velké množství srážek na jedno omezené místo, zatímco o kousek dál zůstává sucho.