Velkému bariérovému útesu u australského státu Queensland hrozí ničivé vybělení korálů. Spouštěčem je vlna veder, která nedávno tento mořský region postihla.

Kvůli vysokým teplotám vody v jižním Pacifiku stále více korálů u australského bariérového útesu ztrácí svou barvu. Podmořský „les duchů“ se nyní rozprostírá přes 1100 kilometrů útesu, který má celkovou délku zhruba 2300 kilometrů.

Život korálů je zcela závislý na jejich symbiotickém vztahu s bičíkovci zvanými zooanthely. Jedná se o jednobuněčné řasy schopné fotosyntézy. Patří mezi ně například rozsivky nebo obrněnky. Tyto řasy dodávají korálům díky fotosyntéze nutné živiny. Korál naopak řasám dodává oxid uhličitý a amonium. Toto vzájemné a harmonické "hodování" ale narušuje postupné oteplování oceánské vody.

Symbiotické řasy poskytují korálům až 90% energetických zásob. Pokud je tento proces narušen může korál velmi rychle začít strádat. Zvýšená sluneční aktivita působí negativně na řasy a narušuje proces fotosyntézy. což má za následek kaskádový efekt, který vede k tomu, že koráli díky absenci řas ztrácejí svou barvu a bělají. Nakonec zcela uhynou. Mezi další faktory, které hrají roli v úhynu korálů patří samozřejmě i znečišťující látky, změny teplot vody, slanosti a mnoho dalšího.

Do budoucna hrozí, že vlivem změn klimatu a zejména teplot mořské vody bude postupný úhyn korálů čím dál tím častějším jevem. Díky působení oxidu uhličitého a s tím spojeným okyselováním oceánů je narušena schopnost korálů tvořit vápenaté kostry. Důvodem je, že přítomnost uhličitanových iontů ve vodě znesnadňuje korálům vstřebávat uhličitan vápenatý, který je základem jejich koster. Koráli jsou pak náchylnější k erozi a v samém důsledku se rozpouštějí a zcela mizí. Právě u australského pobřeží probíhají tyto ničivé procesy v obrovském měřítku. Mizí tak neskutečné a nenahraditelné přírodní bohatství, které je bohužel jen špičkou ledovce důsledků změn klimatu.